Francie 2003

Cesta za poznáním Lucemburku, Normandie, Bretaně a srdce Francie vykonaná ve dnech 16. – 30.08.2003 po trase:

Praha, Luxembourg, Verdun, Reims, Rouen, Caen, Mont Saint Michel, Saint Malo, Crozon, Quimper, Lorient, Carnac, Blois, Amboise, Chateaudun, Chartres, Versailles, Paris, Praha.

Celková ujetá vzdálenost byla přibližně 4400 km.

Cestu jsme absolvovali ve Felicii Combi 1.3 MPI s alternativním pohonem na LPG, která (až na jedinou drobnou závadu) obstála se ctí.

Většina fotografií z cesty je poznamenána poškozenou závěrkou (po více než čtvrtinu století vynikajícího) fotoaparátu Praktica LTL.

Obsah

1. den - Luxembourg
2. den - Okolí Verdunu, Reims
3. den - Rouen
4. den - Caen, Omaha beach
5. den - Mont Saint Michel
6. den - Saint Malo, Cap Fréhel
7. den - Parc d' Armonique, Crozon
8. den - Douarnenes, Quimper, Lorient
9. den - Carnac
10. den - Odpočinkový den
11. den - Blois, Chaumont, Amboise
12. den - Chateaudin, Chartres, Versailles
13. den - Paříž
14. den - Návrat domů
Praktické rady, postřehy a zajímavosti

1. den (sobota 16.08.2003)

První den byl budík nastaven na hodinu téměř nelidskou - 1:00. Během hodiny se nám podařilo se probrat, naskládat věci do auta a vyrazit do Lucemburku, prvního cíle naší cesty.

V Lucemburku parkujeme ve čtvrt na dvanáct a vyrážíme na prohlídku. Důkladná pěší prohlídka, včetně posezení u kávy trvala necelých 6 hodin.

2. den (neděle 17.08.2003)

U Verdunu proběhla největší dělostřelecká bitva první světové války. Bylo vystříleno 40 miliónů nábojů všech ráží, země byla několikrát převrácena a dodnes je v této oblasti změněn přirozený magnetismus.

Cesta k Verdunu tomu rozhodně nasvědčuje. Silnice jsou lemovány lesy rostoucími na boulovité půdě, časté jsou ukazatele k památníkům zničených vesnic (navštívili jsme Beaumont, zničený v roce 1916). Hlavní připomínkou bitvy je obrovský hřbitov padlých francouzských vojáků, rozkládající se pod důstojnou kostnicí. V okolí lze navštívit i zbytky obranné dělostřelecké pevnosti a památník.

Nedělní cesta venkovskými silničkami do Remeše je pro našince zvláštní jejich kvalitou (přibližně odpovídá našim silnicím první třídy, ale nejsou zde objížďky, zúžení a jiné atrakce) a dokonalým vylidněním celého kraje. Nezjistili jsme, kam se všichni v neděli schovávají, byly však zavřené i benzínové pumpy a supermarkety!

V Remeši stojí za shlédnutí korunovační katedrála francouzských králů, jinak tu není nic až tak zvláštního. Cestou na Rouane nás zaujaly rozsáhlé zbytky biskupství v malebném městečku Soissons.

3. den (pondělí 18.08.2003)

Dnešní ráno bylo poznamenáno deštěm a souvisejícím balením mokrého stanu. Při průjezdu městem Beauvais jsme (alespoň z auta) spatřili loď katedrály, která měla svojí velikostí převyšovat všechny ostatní – vždy, když se k ní pokusili přistavět věž, zřítila se. Další pamětihodností, kterou nám počasí nedopřálo spatřit, byl vagón nedaleko Compiégne, v němž byl 11.11.1918 podepsán konec první světové války.

V Rouenu nám již počasí přálo a tak jsme mohli procházet zachovalými středověkými uličkami hrázděných domů ze 14. – 18. století, na četných místech ustupující katedrálám.

Cestou z Remeše do Rouenu dochází k výrazné změně stavebního materiálu obytných domků: bílé pískovcové kvádry jsou nahrazovány neomítnutými červenými cihlami.

Další cesta nás přivedla k monumentálnímu mostu do Le Havre a konečně k Atlantiku, jehož vlny jsme (přesněji řečeno mužská polovina posádky) neváhali vyzkoušet na vlastní kůži.

4. den (úterý 19.08.2003)

Během dnešní cesty se opět mění materiál, ze kterého jsou postaveny obytné domy. Neomítnuté cihly jsou opět nahrazeny pískovcovými bloky a to tak důsledně, že byly jsou i ke stavbě poválečných činžovních domů v přístavním městě Caen (za druhé světové války bylo z velké části bombardováním). Technickou zajímavostí Caen je tramvajová linka, jejíž vozy se pohybují po normálních pneumatikách vedeny jedinou kolejnicí ubíhající pod jejich středem.

Další cíl naší cesty byla Omaha beach, jedna z řady pláží na které se v roce 1945 vylodili spojenci. Jsou zde vidět zbytky německého opevnění a památník.

5. den (středa 20.08.2003)

Mont Saint Michel byla původně žulová hora, která se postupně propadla do moře. Dnes je z ní ostrov s pevninou spojený cestou, která se nezaplaví ani při přílivu. V době, kdy jsme jej navštívili nebyl příliv dostatečně silný, takže jsme jej zastihli obklopený pouze mokrým pískem.

Od 12. do 19. století zde byl postupně vybudován hradbami obehnaný klášter, který je dnes třetím nejnavštěvovanějším místem Francie. Při prohlídce nejdříve vystupujeme do chrámu tyčícího se na na vrcholu hory, z nějž spletí schodišť, chodeb a sálů procházíme do přilehlých uliček (přesněji jedné uličky s několika odbočkami).

Ke spánku se ukládáme v nedalekém místě na pobřeží (díky odlivu je odtud hladina značně vzdálena) a očekáváme noční pohled na osvětlený klášter. Marně. Alespoň je zde pěkný pohled na západ slunce za Atlantik, noční oblohu a díky rannímu ochlazení i na východ slunce.

6. den (čtvrtek 21.08.2003)

Ranní cestu do přídstavního města Saint Malo jsme důsledně vedli podél pobřeží. Kromě řady nesmyslných zajížděk jsme byli odměněni koupáním (za celou dovolenou bezkonkurenčně nejlepším) v křišťálové vodě v jedné z mnoha zátok před Saint Malo.

Vlastní prohlídku Saint Malo jsme omezili na projití hradeb městského opevnění.

Další zastávkou na naší cestě byl maják postavený na mysu Cap Fréhel vyrůstajícím z moře nedaleko Saint Malo. Z vrcholu majáku je při dobrém počasí nádherný výhled na Smaragdové pobřeží, které svůj název nese díky barvě vody omývající žulový masiv vřesem porostlých útesů.

7. den (pátek 22.08.2003)

Přírodní park Parc d' Armonique leží v západní části Bretagně. V jeho srdci se "tyčí" nejvyšší vrchol Bretaně Mont Saint Michel, vysoký 380m. Na jeho vrcholu je nezbytný kostelík a výhled na jezero, jehož voda slouží chlazení jaderné elektrárny postavené na protějším břehu. Směrem k západnímu pobřeží se táhne pahorkatá krajina, na neobdělávaných místech porostlá vřesem a shluky borovic.

Přístavní městečko Crozon slouží především turistickému ruchu a vodním sportům. Jsou zde i nějaké jeskyně dostupné po moři, ty jsme však nenavštívili.

Nejzápadnější bod naší cesty byl dosažen, dále již pojedeme zpět na východ.

8. den (sobota 23.08.2003)

Cestou do Quimperu leží třetí největší rybářský přístav ve Francii, Douarnenes. V jedné z jeho zátok je umístěno několik historických lodí, exponátů místního muzea.

Ve starobylém městě Quimperu, hlavním cíli naší dnešní cesty, jsme procházeli úzkými uličkami dýchajícími atmosférou Bretaně, navštívili katedrálu i tržiště s rybami, masem, zeleninou, sýry, opékaným masem, palačinkami (výbornými zejména s vejcem, sýrem a šunkou) a dalšími dobrotami.

Při přejezdu do Lorientu, dnešní poslední zastávky, nám prasklo lanko od plynového pedálu. Oprava včetně sehnání kousku "čokolády", která posloužila jako spojka, zabrala asi 2 hodiny.

V Lorientu byla za druhé světové války vybudována třetí největší německá ponorková základna. Město samo bylo díky ní téměř zničeno spojeneckým bombardováním, které však nijak neublížilo důmyslné betonové konstrukci základny. Po válce základnu používali Francouzi pro vlastní dieselové a elektrické ponorky, dnešní atomové se do jejích doků již nevejdou. Prohlídka základny spočívá v několikerém zopakování dějin druhé světové války, takže ji moc doporučit nelze.

9. den (neděle 24.08.2003)

V okolí Carnacu se nachází asi 2500 menhirů vztyčených v mladší době kamenné, asi 1800-3500 let před naším letopočtem. Nikdo dodnes neví čemu měly sloužit. V samotném Carnacu jsou menhiry relativně malé a navíc oplocené (prohlídku s průvodcem jsme v očekávání zběsilého výkladu raději vynechali). Vyplatí se trochu prozkoumat okolí, kde menší pole daleko větších a neoplocených menhirů dosahují až k silnici.

10. den (pondělí 25.08.2003)

Po odpočinku na plážích (kde jsme konečně viděli příliv) a koupání v moři opouštíme Atlantik a míříme k řece Loiře.

11. den (úterý 26.08.2003)

V Blois působil Denis Pappin, objevitel silových účinků páry (má tu sochu). Je tu samozřejmě zámek, jehož interiér jsme však nenavštívili. Řeku Loiru lze překonat po pěkném historickém mostu.

Zámek Chaumont je obklopen pěkným parkem, ale uvítal nás obklopen lešením, takže jsme pokračovali dál.

Prohlídka zámku v Amboise opravdu stála za to. Prohlídku lze provést individuálně podle tištěné příručky, která je k dispozici v prodejně vstupenek (dokonce i v češtině!). Na zámku působil a dodnes odpočívá Leonardo Da Vinci. Působivé jsou tzv. jezdecké věže, které sloužily pro výstup jezdců na koních do zámku po točité vozovce umístěné v jejich nitru.

Na večer se o kousek přibližíme k hlavnímu zítřejšímu cíli, Versailles. Ke spánku se ukládáme v městečku Chateaudin.

12. den (středa 27.08.2003)

Po rychlé prohlídce Chateudin jsme se stavili podívat na mohutnou katedrálu v Chartres, která má každou věž jinou a je vyzdobena nejpestřeší kamenickou výzdobou, jakou jsme viděli.

Prohlídka zahrad královského zámku ve Versailles zabrala celý zbytek dne. Francouzi sem dnes chodí dělat piknik, sportovat nebo jezdit po umělém jezeře na lodičkách.

13. den (čtvrtek 28.08.2003)

Auto raději necháváme v kempu ve Versailles a do Paříže vyrážíme příměstským vlakem RER.

Jednotlivé turistické atrakce Paříže jsou od sebe poměrně vzdálené, takže je nutné využívat metra, které je samo o sobě atrakcí. Pařížské metro má 13 tras, které se proplétají s pěti linkami RER. Vozy metra se spíše podobají našim tramvajím než metru. Některé linky jezdí po kolejích jiné po pneumatikách, místy podzemními tunely, jinde zas po mostech. Vstupy do zastávek nejsou moc dobře značeny, na druhou stranu téměř každé schody vedoucí pod zem vedou do nějaké zastávky, takže to tolik nevadí.

Od Invalidovny (kde jsme vystoupili z RER) vedou naše kroky k Eiffelově věži, odkud lze Paříž celou přehlédnout.

Dalším cílem je vítězný oblouk. Kruhový objezd, který jej obklopuje lze překonat jedině podchodem vedoucím z Chams Elysées. Provoz je neuvěřitelný. Nejsou zde semafory, na vozovce nejsou nakresleny jízdní pruhy (kterých je průměrně tak 5), platí přednost zprava (přednost mají vozidla, která na objezd vjíždějí). Ač to tak na první pohled nevypadá, provoz tu má přesný řád. Ocitne-li se zde neznalý řidič, okamžitě vzniká lokální dopravní kolaps. Pak promlouvají houkačky, gesta a nadávky. Pařížskému provozu odpovídá i stav karoserií automobilů (odhadem každé šesté auto je viditelně poznamenané).

Od vítězného oblouku fičíme metrem do Louvru, před jehož zahradami stojí obelisk dovezený z Egypta. Odtud metrem na jednu z jeho nejstarších zastávek (Abbesses), která leží přímo pod Mont Martrem. Nahoru vede buď výtah, nebo předlouhé točité schody.

Po shlédnutí Baziliky na Mont Martru jsme se dostali do dopravní špičky na jedné z linek Metra, takže jsme k budově Opery stojící na místě bývalé Bastily volili raději delší cestu. Posledním naším cílem v Paříži je Cité, absolutní střed Francie (před Notre-Dame je v chodníku dokonce zapuštěna deska). Pak už rychle na RER a hurá do kempu ve Versailles.

14. den (pátek 29.08.2003)

Co jsme si přáli vidět jsme viděli, je čas vrátit se domů, kde je konec konců nejlépe. Navíc začalo pršet, takže balíme mokré stany a vrháme se na dobrodružný průjezd Paříží a únavný tranzit do Čech. Do Prahy dorážíme přibližně ve 2 hodiny ráno - cesta tedy trvala přesně 14 dní.

Praktické rady, postřehy a zajímavosti

Umíte-li trochu francouzsky, domluvíte se relativně snadno. Francouzi jsou velmi rádi, když se někdo učí jejich jazyk a dávají to najevo. S angličtinou jste na tom nesrovnatelně hůř. Jedinkrát se mi stalo (v jedné Rouenské trafice), že prodavač nejenže anglicky rozuměl a mluvil, ale dokonce měl radost, že mi může vyjít vstříc a anglicky se mnou hovořit.

Pokud nejezdíte po dálnicích, je dobré se na neděli vybavit plnou nádrží PHM. U většiny benzínových stanic kolem kterých jsme projeli sice fungují samoobslužné stojany na platební karty, ale naše karta jim nechutnala. LPG (ve Francii "GPL") lze sehnat spíše u čerpacích stanic patřících k supermarketům. Provoz je všude samoobslužný, platí se normálně u okénka.

Některé silnice jsou v mapě označené jako "turisticky zajímavé" nebo "vyhlídkové". Překladu do našich poměrů nejlépe vyhovuje označení "nemající po obou stranách pole". Pokud trasa nevede přímo po takto označené silnici, nemá moc smysl si zajíždět. Při jízdě po ostatních silnicích není příliš těžké pochopit, proč je největším evropským producentem zemědělských výrobků právě Francie.

Pod dopravní značkou s názvem obce je občas umístěna informační cedulka s textem "Ville fleurie" ("Květinové město"). Čím více je na ní nakreslených květů tím hezčí je květinová výzdoba města. My jsme projížděli městy s nevíce třemi květinkami. Takto hodnocené město spíše připomíná výstavu květin, příležitostně doplněnou obytným domkem, kavárnou a nepostradatelným kostelem či katedrálou.

Nejkrásnější květinovou výzdobu lze vidět ve středech kruhových objezdů. Viděli jsme nádherné květinové kompozice v Normandii, lodi plující květinovými moři v Bretagni, květinový model letadla i s pilotem, kruhový objezd s fontánami, nejrůznějšími sochami či plastikami. Vrcholem pak je kruhový objezd obtáčející vítězný oblouk v Paříži.

Navigační dopravní značení je ve Francii hodně odlišné od našeho. Zpočátku nám připadalo nepřehledné, ale po několika dnech praxe jsme seznali, že je velmi účelné. Prakticky všechny větší křižovatky (i většina malých) jsou v provedení kruhový objezd. Hlavní směry ústící z objezdu jsou označeny asi 100m před ním a všechny pak přímo u příslušné odbočky. Pokud si nejste jisti, může na objezdu kroužit do vyčerpání zásob PHM. Pokud odbočíte špatně, zanedlouho dojedete na další kruhový objezd, na němž se bez problému i v tom největším provozu otočíte. Zjistili jsme, že při odbočování na menší cíl platí následující pravidlo: Odbočovat až v okamžiku, kdy je odbočka opravdu označená. Jinak sice odbočíte správný směrem, ale po chvíli se začnete motat po různých příjezdových silničkách, až se vrátíte tam, odkud jste sjeli.

Francouzi si vůbec hodně potrpí na nejrůznější cedule, cedulky a nápisy. Většina z nich je ku prospěchu: Boulangerie (pekařství) 150m vlevo. Některé mohou pro našince být i zdrojem pobavení: "Pozor, jeden vlak může zakrývat ten druhý" u dvojkolejného železničního přejezdu. U dopravních značek omezujících rychlost je jejich sekvence zpravidla následující: 70 - 150m, 70, 70 - RAPPEL (připomínka), pokud na té sedmdesátce opravdu trvají, bliká nad ní oranžová světlo.

Ceny kempů ** (tzn. kempy vybavené sprchami a záchody) se pohybují kolem 5 – 8 eur za osobu a noc. V některých musíte navíc zaplatit za teplou vodu ve sprše (pokud o ní máte zájem), ale spíše je to výjimkou. Levnější jsou kempy provozované městy, označované "Camping Munnicipale". V málo atraktivních lokalitách (my jsme v takovém kempu spali v městečku Chateaduin) lze se stejným komfortem ubytovat za 2 eura za noc. V žádném z kempů jsme nenarazili na problémy s čistotou, jedinou vadou jsou časté záchody typu "šlapky s dírou uprostřed".