11.–19. srpna 2006
Z Prahy odlétáme v pátek, 11. srpna 2006, po poledni. Po necelých dvou hodinách letu jsou důkladně prověřeny podvozkové skupiny letadla, neboť přistávací dráha v Burgasu se vyznačuje podobnou rovinností, jako naše D1. Po přistání je třeba seběhnout po přistavených auto–schůdcích a namačkat se do letištního autobusu, který nás přepraví k důkladné pasové kontrole.
Do hotelu mezi městečky Ravda a Nesebar přijíždíme asi o 2 hodiny později. Hotel Del Mar je poměrně nový, s malým bazénem na terase a klimatizovanými pokoji. Ihned zkoušíme posezení na terase a chuť místního piva "Zagorka", u něhož s uspokojením konstatujeme, že se zcela vyrovná našim značkám. Okolí hotelu připomíná spíše rozsáhlé staveniště, ale s tím je třeba se tady smířit. Černomořské pobřeží začíná ovládat turistický velkoprůmysl a tak se staví hotely, ubytovny, retaurace a další nezbytné zázemí. Většina objektů je bohužel budována vyloženě horkou jehlou a tak již po několika letech (případ našeho hotelu) začne opadávat omítka a venkovní obklady, propadávají se venkovní dlažby atd. Na samostatný hororový příběh by vystačil popis elektroinstalace, ale od toho tu nejsme a tak se vydáváme do nedalekého městečka Ravda, obhlédnout, co by nám tu dali k večeři.
První den dovolené věnujeme koupání v moři, ale hned ten druhý se vydáváme na výlet do nedalekého Nesebaru. Lze tam pohodlně dojít i pěšky, ale nakonec volíme místní autobus, neboť potřebujeme získat zkušenosti pro pozdější výlet do 35km vzdáleného Burgasu.
Cestování bulharskými autobusy je nezapomenutelným zážitkem. Vesměs se jedná o stroje, které svoji práci již dávno odvedly jinde a zde, v hustém závoji černého dýmu, vydávají své poslední síly. Další lahůdkou je naprostá absence jízdních řádů. Na některých zastávkách je sice připevněno jakési "razpisánie", ale jeho vztah autobusové dopravě nám dodnes není znám. Jízdychtivý cestovatel si tu jednoduše musí stoupout na zastávku a čekat, až se nějaký autobus objeví. Interval je tak 15–40 minut, pravděpodobně podle nálady řidičů. Nedlouho po nástupu do autobusu nám průvodčí prodává lístek a za chvíli vystupujeme na zastávce před starým Nesebarem.
Starý Nesebar je velkou turistickou atrakcí. Přízemí téměř všech domů jsou proměněna na obchody, stánky, restaurace a podobná zařízení, sloužící především k odčerpáváni peněz z kapes turistů. Na severní a jižní straně je poloostrov lemován přístavy, na straně severní s nádherným výhledem na celé Slunečné pobřeží. V přístavech kotví klasické rybářské lodičky a lodě, výletní jachty a dokonce i torzo lodě větší, přestavěné na diskotéku.
Třetí den se vydáváme do Action Aquaparku na Slunečném pobřeží. Po celém Slunečném pobřeží i v samotném Nesebaru je řada zastávek ("pickup points") minibusů, které každých 15 minut sváží hosty do aquaparku. Stejně je organizována i doprava k novému aquaparku v Nesebaru, kde jsme bohužel nebyli (podle letáků by tam měly být lepší atrakce).
V Action Aquaparku jsou tři věže, ze kterých vedou skluzavky. Z té nejvyšší padají dolů skluzavky "Kamikadze". Jedná se sice "pouze" o skluzavky bez zatáček, zato z přibližně osmnáctimetrové výšky jste dole během 4s. Navíc tu není velká fronta :-). Z prostřední věže se spouští klasická Niagara, která se tu sjíždí na nafukovacích kolech nebo dvojkolech (to jsme zkusili a na poslením schodu jsme letěli kousek vzduchem) a dvojice vzájemně propletených trubek – Twister. Z poslední věže vede čtveřice klasických tobogánů. Dva jsou určené pro sjíždění na kruzích, dva obyčejné. Jinak je v areálu ještě 330m dlouhá líná řeka, bazén s umělými vlnami, spousta atrakcí pro děti a samozřejmě bary a restaurace.
Po odpočinkovém dni, stráveném v hotelu a na pláži, se vydáváme na výlet do Burgasu. Jako zkušení cestovatelé místními autobusy se vydáváme na zastávku, odháníme vnucující se taxitáře, a po slabé půlhodince čekání nastupujeme do autobusu. Ten je sice vybaven městskou převodovkou, ale tato maličkost řidiči nebrání stroj přimět až k devádesátce. Po nedlouhé jízdě vystupujeme na autobusovém nádraží v Burgasu. Burgas je průmyslovým městem a nemá žádné výrazné historické jádro, přesto za prohlídku určitě stojí. Část pobřeží je lemována relativně udržovaným parkem, kde lze pohodlně kráčet ve stínu vzrostlých stromů, nebo se posadit "na jedno" v některé z nesčetných zahrádek. V centru je i pěší zóna s hospůdkami, kavárnami a hlavně stánky s vynikající zmrzlinou. V odlehlejších uličkách již převládá atmosféra běžného života relativně velkého města.
Jako suchozemci jsme neodolali a další den vyrazili na plavbu jachtou. Po asi hodinovém čekání na autobus svážející účastníky do přístavu v Nesebaru nastupujeme na velmi pěknou jachtu a vyplouváme podél Slunečného pobřeží, Přestože jsme byli ujišťováni, že jde o akci vhodnou pro dospělé, je na palubě organizována zábava vhodná pro spíše předpubertální skupinku dětí, na chvíli zbavených nadvlády rodičů. Mizíme tedy na můstek na příďi a užíváme si houpání lodi na vlnách. Po obelutí Slunečného pobřeží jachta kotví (stejně tak jako mnoho dalších podobných lodí), posádka předkládá další porci "zábavy" a konečně také oběd a zmrzlinu. Nedlouho po obědě vyrážíme trochu dále od pobřeží, kde jsou větší vlny již opravdu citelné a tak i my máme příjemný zážitek. Po asi hodinové plavbě přistáváme opět v Nesebaru.
Bulharská kuchyně je nepochybně velice zdravá (k jídlu se obvykle podává zeleninový salát, vlatní jídla jsou spíše lehká), chuťově je však poměrně jednotvárná a tak se už po třech dnech nesmírně těšíme na klasickou omáčku s knedlíkem.